FajnšmekrFajnšmekr
Uživatel: nepřihlášen
Počítadlo přístupů: 11085316
Vyhledávání: Vyhledat

Novinky na Fajnšmekru za posledních 14 dní


Aktuality

Restaurace Popis
Nejsou zadány žádné aktuality.

Týdenní menu

Seznam restaurací s menu v týdnu 16.7. - 22.7.
  • Hostinec U Semináru
  • Restaurace Áčko
  • SUNSET RESTAURANT
  • Nové restaurace

    Název Čtvrť Město Charakter Hodnocení
    Illusion Nové Město Tábor restaurace
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Slávie Pizzerie   Pelhřimov pizzerie
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    U Zeleného stromu Staré Město Tábor restaurace
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení

    Nové hodnocení

    Skrýt slovní hodnocení
    Restaurace Datum Jídlo Pití Atmosféra Obsluha Útrata/1
    Slávie Pizzerie 19.07.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    503
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Hotel Slávie se nachází přímo v centru města Pelhřimova. Jeho součástí jsou hned dva gastronomické podniky, jednak klasická restaurace v přízemí, nabízející tradiční českou kuchyni a v patře pak moderně pojatá pizzerie s nabídkou pizzy a dalších specialit italské provenience. S ohledem na skladbu jídelníčků volím pro svou večerní návštěvu pizzerii. Že nevolím úplně špatně, naznačuje i poměr hostů. Jestliže dole v přízemí je úplně prázdno, v patře obsazuji poslední volný stůl. Atmosféra je uvolněná a letně pohodová. Do oken se opírá zapadající sluníčko a prosvětluje vzdušný a ve své podstatě velice jednoduchý interiér, podélně rozdělený nízkou zídkou. Jemně hráškově zelená barva stěn v kombinaci se světlými dekoracemi a interesantními zarámovanými uměleckými postery dotváří celkový dojem.
    Obsluha je zpočátku malinko nesvá a jakoby ostýchavá, ale brzy se naladíme na stejnou notu a poté už všechno funguje nadmíru výtečně.
    K pitím mám minerální vodu a džbánek růžového sicilského vína značky Damati a odrůdy Syrah. Jídelní menu zahajuje tataráček z lososa s cibulkou, petrželkou a malým salátkem. Servírován je na úzkém podlouhlém talíři, kterým tady evidentně fandí, protože i následující hlavní chod, kterým jsou grilované filety z mořského vlka s bramborovým pyré a glazovanou sezonní zeleninou, dostávám na tomtéž talíři. Ale zpátky k předkrmu. Neměl jsem přehnaná očekávání a možná proto jsem příjemně překvapen vzhledem a chutí předkládaného pokrmu. Žádné velké čarování se tady nekoná, ale sazí se na kvalitu a harmonický projev. Ten je opravdu velmi decentní a koherentní. Funguje to a já si to užívám beze zbytku. Ostatně s mořským vlkem je to podobné. Je to jednoduché a chutné jídlo, kde je všechno přesně tak, jak to má být. Tleskám. Jako dezert ke kávě značky Julius Meinl vybírám domácí koláč z ricotty s omáčkou z lesních plodů. I v tomto případě nelze jinak než chválit. A jedničku s hvězdičkou dávám i kávě. Je silná a velmi dobrá.
    Někdy není potřeba nákladných investic, aby si člověk užil skvělý gastronomický zážitek. V pizzerii hotelu Slávie se to zcela neočekávaně podařilo.
    U Zeleného stromu 19.07.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    285
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Restaurace U Zeleného stromu se nachází v jednom z historických domů zapadlé uličky v centru Tábora, jen pár kroků od Žižkova náměstí. V interiéru se spolu bije hned několik různorodých stylů. Je tu drsný pub s barem a mohutným krbem, venkovská chalupa s gigantickými stropními trámy a hrubou dlaždicovou podlahou, lehounká secesní vstupní pergola a výzdoba a nakonec i letní zahrádka ve vnitrobloku, které s dříve uvedenými styly nemá pranic společného. Půdorys do tvaru písmene L nabízí dostatek prostoru, skoro by se až řeklo, že s ním majitelé až marnotratně hýří, což určitě není na škodu návštěvníkům. Naopak.
    Obsluha je všímavá a ochotná. Není to žádné vrcholové know-how I.kategorie, ale svůj díl práce zvládají bez problémů či zaškobrtnutí.
    Restaurace nabízí tak, jako mnohé jiné, ve všední den polední meníčka, je ovšem podivné, když pár minut po poledni už tři ze čtyř nabízených jídel nejsou k mání. Ne že by mi to vadilo, využívám tuto volbu jen zcela výjimečně. Tady a teď ovšem sahám po polévce z této menu nabídky. Jedná se o bramboračku v klasickém provedení. Ani dobrá, ani špatná, prostě obyčejná denní polévka. Pro hlavní chod se už ovšem obracím na jídelní lístek a vybírám si čerstvé taglietelle s pancettou. Sypané jsou klasicky sýrem, kterého je tak akorát. Co už ale tak akorát není, je množství oleje, v němž se topí. Zredukovat ho na polovinu, celkový dojem by byl mnohem lepší. Takto má člověk v závěru konzumace z úrovně jídla docela smíšené pocity. Káva Cellini v tom nejprostším servírování s kapucínkem v plastu je standard, který sice neohromí, ale také se o něm nedá říct, že by byl vysloveně špatný.
    A takové je to vlastně i s celým restaurantem. U Zeleného stromu je prostě podnik, jakých je dnes dvanáct do tuctu. Nic výjimečného, co by člověka táhlo se sem znovu vrátit.
    Goldie 18.07.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    1765
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Restaurace Goldie hotelu Nautilus se nachází přímo v historickém centru Tábora. Dá se říci, že lepší polohu si šéfkuchař Martin Svatek snad ani nemohl přát. Možná i proto může hostům nabídnout skutečnou exkluzivitu geniálně sestaveného sezónního jídelníčku. Ta zcela pochopitelně míří na znalou a poučenou klientelu, jež si tuto výjimečnost může dovolit a chce si ji plnohodnotně užít. To koneckonců koresponduje i s osobní přítomností šéfkuchaře na place, kde zcela bezprostředně komunikuje s hosty. Má tak skutečně velmi rychlou a okamžitou zpětnou vazbu. Je to osobité, milé a povyšuje to zážitek z návštěvy do stratosférických výšin. Samozřejmě bez skvělého jídla a profesionální obsluhy by to bylo nošení dříví do lesa, ale mistr Svatek se nemusí bát ani v jednom z uvedených parametrů. Personál i jídlo si v Goldie restaurantu zaslouží bez debat absolutorium.
    Co se týče interiéru, tam jsem přece jen malinko na rozpacích. Mám-li ho charakterizovat jediným slovem, zvolil bych pompéznost, která se jako zlatá nit táhne celým prostorem. Je to takový pokus moderny vypadat starobyle, který ovšem ustrnul někde na polovině cesty, takže více než o historii je to o kašírovaném umění. Problém mám i s rádoby pohodlnými klubovkami, které se ke stolování skutečně moc nehodí. Člověk menší dvou metrů výšky se v nich ztratí a stolní deska je pak pro něj příliš vysoko. Ani s obrovským polštářem pod sedací partií ji nemám v komfortní pozici a po celou dobu návštěvy se cítím jako malomocný.
    Pro seznámení s uměním šéfkuchaře volím čtyřchodové sezónní menu i s párovanými víny. Start má podobu skleničky prosecca od Anny Spinato. Hned po ní následuje sýrovo-salátová letní variace. Kromě ovčího sýra je zde ještě omáčka z maracuji, špičaté zelí, koriandr a chilli. Funguje to spolu parádně. Především kombinace sýra a zelí se sladkou ovocnou omáčkou. Ten kontrast je tak jedinečný, že ještě dlouho poté, co je jídlo ze stolu pryč, na něho člověk vzpomíná. I spárované víno Veltlínské zelené od Steiningera trefuje hřebíček na hlavičku a krásně rámuje výjimečnost tohoto vstupního chodu. To už ale přichází filet z candáta s cizrnou, fenyklem, pomerančem a ředkvičkami. Krásná úprava a famózní chuť, takhle jednoduše lze tento malý zázrak charakterizovat. Jestliže by snad ještě někdo pochyboval o zážitkové gastronomii v restaurantu Goldie, tak tohle exkluzivní představení ho musí přesvědčit. Je to úžasné. Člověk objevuje tisíce tónů a barev, laská se s jednotlivostmi a užívá si harmonie celku. Jednoduše dokonalost. Ve sklenici je jako doprovod skvělý Ryzlink rýnský z Nového vinařství. Jsem z tohoto chodu tak nadšen, že zlatý hřeb večera, kterým je dančí hřbet s omáčkou z foie gras, zvěřinovou klobáskou, červeným zelím, bezinkou a bramborovou kroketou už tolik neprožívám. Je to samozřejmě pořád výborný pokrm, ale už mám pocit překombinovanosti a uměle vytvářené složitosti, která se v tomto případě míjí účinkem. I bordeauxské červené Chateau Clou du Pin Premium trochu zůstává za očekáváním. S mraženou panna cottou a růžovým Lahoferem se ovšem znovu vrací nadšení. Manipulace s hluboce zmraženým produktem sice není z nejjednodušších, ale chuťový projev všechnu to námahu s porcováním vynahrazuje. Jako bonus dostávám k výborné kávě Varesina ještě sladkou tečku v podobě bílé a hořké čokolády s meruňkami. Na rozloučenou dávám armagnac Bas Vaghi z roku 1987, který má nejen mimořádnou chuť, ale i cenu.
    A to je už vše. Vlastně pozor, ještě osobní poděkování a rozloučení se s šéfkuchařem Svatkem. Až poté, je tomuto kulinářskému svátku odzvoněno a zbývají už jen vzpomínky. Na Goldie restaurantu je vidět, že nejen v naší stověžaté Praze, se dá dělat gastronomie na té nejvyšší, klidně i mezinárodní, úrovni.

    Komentář - makrela Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace (19.07.2018 09:01)
    Díky za tipy, do Tábora se právě chystám.
    La Cave / Hotel Dvořák Tábor 18.07.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    620
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Restaurace La Cave je součástí čtyřhvězdičkového hotelu LH Dvořák v Táboře a kuchyni tu má na starost oceňovaný šéfkuchař Martin Pudil. Zrekonstruované sklepní prostory s cihlovými a kamennými stěnami dýchají atmosférou a prvorepublikovou nostalgií. Interiérové hrátky jsou decentní, krásně využívají osvětlovací tělesa, přičemž hlavní důraz je kladen především na prostor a intimitu. Ostatně prostoru se mi dostává měrou vrchovatou, neboť ve všední den v poledne je tu dokonale prázdno.
    Bez ohledu na to či právě proto jsou poskytované služby prvotřídní. Personál je vskutku velmi zdatný, ochotný a úslužný. Jejich servis je nabízen se zájmem i úsměvem na vysoké profesionální úrovni.
    Polední zastaveníčko otevírám jemně perlivou minerálkou a rozlévaným bílým Chardonnay. Víno je citlivě vychlazené, krásně svěží a jiskřivé. Jako předehra jsou mi nabídnuta sekaná sušená rajčata v oleji s pečivem. Je to taková načechrávačka na jednu dobu. To už se mi ale nese předkrm v podobě anglického roastbeefu s cibulovou marmeládou a ančovičkovou majonézou, to celé posazené na plátku tmavého chleba. Je to nádhera na oko i na chuť. Člověk tady může s každým jednotlivým soustem objevovat něco nového a mimořádného, aniž by to jakkoli narušilo celkový skvělý dojem. Jako hlavní chod jsem vybral hovězí krk na černém pivě s bramborovou kaší a nakládanými cibulkami. Opět je to představení par excellence. Na talíři to už snad ani nemůže vypadat lépe a zajímavěji. Sbíhají se mi sliny už od pohledu. Masa je opravdu nádherný kousek a je mistrně připravený a dochucený. Pozadu nezůstává ani výborná a silná omáčka. Dokonce i ta bramborová kaše má cosi do sebe a sem zapadne jak šroubek do matičky. Cibulky už jenom dolaďují zážitek. Tohle se nejí, tohle se vychutnává. Na závěr se představuje jablečný páj s tvarohovou pěnou a lísko-oříškovou zmrzlinou. Ani v tomhle případě nastavená laťka nijak neklesá. Všechny ingredience si spolu výborně rozumějí a navzájem se doplňují, takže výsledek je opět radost spořádat. Když se k tomu přidá ještě prvotřídní káva z dílny pražírny Piacetto není moc co řešit.
    La Cave slibuje na svých webových stránkách excelentní gastronomický zážitek a přesně to také dodává. Spokojenější už být ani nemohu.

    Komentář - mefistoteles Certifikovaný uživatel Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace (20.07.2018 11:45)
    Bayl jsem tu před pár lety v předvečer konference. Psal jsem zde recenzi, ale nějak mi to "spadlo" a už jsem se do toho znovu nepustil. Jídlo si už nepamatuji. Mám jem obecnou povědomost, že chutnalo. Opravdu velmi dobré, ale nikoli překvapivé. Velmi úsměvný byl tehdy "cirkus" kolem vína. Ten nezapomenu nikdy. Frankofonní kolega si přál lokální červené. Nabídka velmi omezená, kvalita mizerná - supermarketová, ceny mezinárodní. Prý se objednávala vína, ale dlouho tvrvá, než ty vyninající lahve přijdou. No, nic...... S mladým, jednoduchým moravským červeným kategorie jakostní slečna zacházela jako s pokladem vinic Vosne-Romane. Dekantovala víno zpod "drcené" zátky, zavíňovala sklenice, odlévala zbytek vína z lahve s neexistujícím sedimentem....... Krásně nacvičená show úplně mimo realitu. Vůbec nevěděla co dělá a proč to dělá. O víně taky netušila nic, byť se tvářila sebejistě. Bylo to lehné, mírně ovocité červené útlého těla a výraznější kyseliny. Dost směšné představení. No, nějak se to cca 300% navýšení reálné ceny konzumovaného vína zdůvodnit muselo:))
    Illusion 17.07.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    1495
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Restaurace hotelu Palcát v Táboře se snaží upoutat specialitami české a mezinárodní kuchyně. Taktovku kulinářského umění drží v ruce Richard Melecski, člověk který má zkušenosti vpravdě světové. Interiér nabízí moderní a jednoduché trendy stylově čistých proporcí. Rafinovanost a komplikované struktury se tady rozhodně nenosí. Na pocitové úrovni to funguje velmi dobře, nicméně osobitost tomu chybí.
    Personál je milý, vstřícný a pohotový. Bohužel znovu chybí nějaká ta přidaná hodnota, která by jejich servis povýšila na výjimečný a nezapomenutelný.
    Svoji večerní návštěvu tady zahajuji s jemně perlivou minerální vodou a francouzským certifikovaným vínem z oblasti Chateauneuf du Pape od Vergniaud Bernard v ročníku 2011. Jedná se o elegantní víno, jemuž dominují černé bobuloviny, třešně a švestky a které se prezentuje bohatými tříslovinami, Ještě předtím mi na stole přistává předkrm v podobě carpaccia z červené řepy s čerstvým kozím sýrem, pekanovými ořechy a salátkem frisé. Velmi pěkná úprava koresponduje s krásně harmonickým chuťovým projevem, v němž nic nevyčnívá, ale vše spolu bezproblémově spolupracuje. Ochucení je výborné a snad jediné, co bych vytkl je lehounce unifikovaná chuť, která postrádá nějaké to překvapení. Hodně podobné je to i s následujícím vyzrálým steakem z hovězí svíčkové s pečenými brambůrkami Grenailles a omáčkou ze zeleného pepře, koňaku a smetany. Top nabídka podniku rozhodně zůstává daleko za očekáváním. Omáčka je parádní, brambůrky skvělé, ale o mase je škoda mluvit. To je bez šťávy, bez náboje, bez barvy. Vyzrálé hovězí nepřipomíná ani omylem a styl propečení je úplně mimo zadané mantinely. Je to škoda převeliká, protože dostat pořádnou flákotu, bylo by to na pochvalu před nastoupenou jednotkou a s čestnou salvou navrch. Takto je to jen dobré. Dezert na závěr má podobu panna cotty s krémem a čerstvým ovocem. Přiznávám, že něco tak gumově sterilního jsem už dlouho neměl. Kombinace čokoláda-vanilka je poznatelná snad jen podle barvy, protože v chuti se to prostě nedá rozlišit. Na druhou stranu, káva z koncernu pražíren illy v plném servírování je skvostná a chutná náramně.
    Hodnotit táborskou restauraci Illusion je opravdu oříšek. Na jedné straně jsou tu náznaky na zážitkovou gastronomii, na straně druhé poměrně fatální nedostatky. Rozhodně je co zlepšovat a kam se posouvat.
    Jim Beam Bar 29.06.2018
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    600
    Medy +3 Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Příjemný bar kousek od centra. Velký výběr nápojů. Při naší návštěvě byl v pátek docela prázdný, ale plná zahrádka. Velice zajímavá je výzva bouchané tequily - Tequila challenge. 4 panáky - 4 rány do hlavy. Chcete-li se rychle opít, doporučuji vyzkoušet.
    Montenegro Pub (U Prokopů) 10.07.2018
    Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    253
    nergal Uživatel s více jak 15 hodnoceními restaurace: Restaurace Montenegro Pub se nachází na poměrně frekventované Kotlářské ulici v Brně. Dříve se to tady jmenovalo U Prokopů. Nový majitel zrekonstruoval vnitřní prostory a zmodernizoval vybavení, nicméně některé atributy, jako například celoročně vyhřívaná zaplachtovaná zahrádka nebo skladba a charakter jídelníčku, zůstaly v podstatě zachovány bez výraznějších změn. Orientace na pivní fajnšmekry je zřejmá, navíc se zde daří i stále populárnějším rumovým degustacím. Kromě již výše zmíněného mají v nabídce i prodej a rozvoz ledu.
    Smíšená obsluha odpovídá charakteru podniku. Zatímco její dámská část vykazuje snahu a starostlivost, pánská část působí znuděně a otráveně. Nemám nic proti frivolnosti a uvolněnosti při servírování jídla a pití, ale musí být tento přístup podpořen alespoň jistou mírou profesionality, či přinejmenším kapkou grácie a zájmu. Bez toho je to jen donáška na stůl a ne obsluha.
    K pití mám točenou kofolu. K jídlu objednávám gulášovou polévku a svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem. Na gulášovku čekám přes dvacet minut. Jsem přitom jediný host v poloprázdném restaurantu, který si objednal jídlo. Navíc, když polévka konečně přistane na stole, je tak vřelá, že ještě dalších deset minut se nedá konzumovat. Jakmile tedy pomine teplotní šok, srovnávám se z druhým problémem, a tím je chuťový projev masové složky. V tom lepším případě bych ho označil za mdlý, ale to mu hodně fandím. Dokonce podezírám kuchaře, zda množstvím bylinek, které v polévce jsou, nepřekrývá tento handicap. To ještě netuším, jaká hrůza se na mě žene se svíčkovou na smetaně. Za vzhled tohoto druhého chodu by se nejspíš styděla i vývařovna armády spásy. Je to katastrofa. Omáčka je zdrclá, šlehačka s brusinkami vypadá, jakoby kuchaři do jídla upadla, ale vrcholem všeho jsou houskové knedlíky. Kromě toho, že jsou studené, pocházejí nejspíš z koncernového závodu Gumárny a.s. Něco tak houževnatého a pružného jsem na talíři ještě nikdy neměl. Příborový nůž si s touto strukturou nedokáže vůbec poradit. Na dezert či kávu nemám po tomhle představení vůbec chuť.
    Marně vzpomínám, kdy jsem zažil něco podobně otřesného. Takže z mého pohledu je to jednoznačná volba: do Montenegra nikdy více.
    7 hodnocení 10 osob
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení Hodnocení
    732


    © 2014 Všechna práva vyhrazena. Vytvořil Artax a.s., poslední aktualizace 26. 2. 2014
    Naše další projekty: etisky - digitální tisk, OSVÍTÍME VÁS, Firemní a osobní kalendáře, sCool Matematika.
    AKTUALITY
    Nejsou žádné aktuality.

    Seznam aktualit
    REKLAMA
    Kadeřnictví Michaela
    Kadeřnický salon a solárium v centru Brna.
    www.kadernictvi-michaela.cz